Cvičení European Mountain Thunder

Od 9. do 20. května se příslušníci 102. průzkumného praporu v Prostějově účastnili mezinárodního cvičení European Mountain Thunder v rakouských Alpách. Po boku kolegů ze 43. výsadkového pluku v Chrudimi, vojáků horských jednotek Rakouska, Španělska a Černé Hory si stodvojkaři vyzkoušeli náročný výcvik zaměřený na boj v horském prostředí. Pro celkem 600 cvičících se stalo po dobu dvou týdnů domovem výcvikové středisko rakouské armády Lizum-Walchen, které leží v nadmořské výšce 1410 až 2886 metrů.

Další státy jako Německo, Polsko, Bulharsko či Nizozemí bohužel z důvodu vývoje mezinárodní bezpečnostní situace svoji účast odřekly. V pozici pozorovatelů byli dále přítomní zástupci NATO Mountain Warfare Centre of Excellence (centra NATO pro boj v horském prostředí), Švédska, Rumunska, Chorvatska a samozřejmě i Česka.

Samotné cvičení bylo rozděleno na dvě části. V prvním týdnu se výcvik soustředil na pohyb a přežití ve vysokohorském prostředí, včetně zasněženého terénu. V této fázi působily jednotky převážně samostatně a měly prokázat svoji fyzickou zdatnost, dovednosti a schopnosti pro pohyb v horském terénu, úroveň výcviku a bojové připravenosti, ale také znalost a používání vlastního materiálu a vybavení. „Jednotky se pohybovaly na sněžnicích, s plnou výstrojí a výzbrojí, pod taktickým námětem, v nadmořských výškách od 2000 až 2800 metrů nad mořem. Součástí tohoto týdne bylo i lezení po skalních masívech pomocí fixních lan a bivakování v horách“, doplňuje pozorovatel major Zíka. Součástí prvního týdne byl i přesun na 20 kilometrů, během kterého museli vojáci čelit útokům nepřítele v podobě průzkumného oddílu rakouského Jäger Battalion. Pod taktickým námětem pokračovali až na vrchol Torspitz, pro prostějovské průzkumníky byl tento úkol osvěžením bojových drilů, které se od průzkumné taktiky liší a které běžně necvičí. Mnohým to tak připomnělo nasazení a přípravu pro mise v Afghánistánu.

V rámci prvního týdne musely všechny jednotky projít stejnými úkoly, díky čemuž si mohli rakouští organizátoři udělat dobrou představu o úrovni jejich fyzické, taktické i materiální připravenosti. Dva dny přenocování v horách, přesuny se zátěží, bojové drily, feratové lezení na jeden z nejvyšších kopců v oblasti Kalkwand dosahující výšky 2826 metrů. Po výstupu na takové vrcholy je opravdu na místě typický alpský pokřik „Berg Heil“.

Po absolvování těchto dílčích etap následoval den volna, po kterém si Rakušané připravili pro stodvojkaře menší překvapení. Dostali totiž náročný dvoudenní úkol doslova na míru – přiblížit se k zájmovému prostoru a zahájit pozorování. Po seznámení s úkolem, naplánování trasy přesunu a vydání bojového rozkazu následovalo zasazení, po kterém se jednotka rozdělila. Obzvláště náročná část čekala příslušníky hloubkového průzkumu, kteří museli absolvovat desetihodinový přesun, zdolat 600 výškových metrů, kdy překonávali i terén zarostlý hustými křovinami a borůvčím, kdy sklon kopce dosahoval i více než 30 stupňů, to vše s nesenou zátěží přesahující 35 kilogramů. Po dokončení tohoto přesunu konečně mohli zahájit samotné pozorování. Za tento výkon si hloubkaři získali zasloužený respekt od rakouských instruktorů, kdy splnili prakticky nesplnitelné. Obtížný přesun neminul ani naše příslušníky bojového průzkumu, kteří se stejnou zátěží museli přiblížit k zájmovému prostoru a dosáhnout pozorovacího stanoviště. Vzhledem k náročnosti terénu probíhalo pozorování i z pouze metr a půl širokých skalních říms. Po dokončení tohoto speciálního úkolu přišel zasloužený den odpočinku věnovaný obnově bojeschopnosti, údržbě a přípravě materiálu na následující fázi cvičení. 

Druhý týden cvičení byl zaměřen na vedení bojové činnosti a jednotky už v této fázi působily v rámci mezinárodního praporního uskupení. Vojáci absolvovali dvoudenní náročný přechod přes hřebeny Alp, samozřejmě s kompletní výstrojí i výzbrojí a bivakováním v terénu. Příslušníci 102. průzkumného praporu se pohybovali s předstihem před dalšími jednotkami a poskytovali potřebné informace o situaci i pro samotný přesun. Po zasazení stodvojkaři vydali na přesun, během kterého překonali skalní hřeben vysoký 2600 metrů a pokračovali do horského sedla, kde je čekal bivak a další den i dozásobení. Následovalo nasunutí do určených pozorovacích stanovišť a plnění samotného úkolu. Skupina se rozdělila, část se i za pomocí lezeckých technik vydala vybudovat opěrný bod pro podporu postupujících jednotek. Třetí den čekal společné uskupení útok na nepřátelské pozice v horském sedle, který podpořila střelba od předsunutých průzkumáků. Po úspěšném přepadu následovalo poslední přenocování v horách, kdy vojáci museli čelit dalším nepřátelským útokům. Ty se podařilo bez obtíží odrazit a cvičení European Mountain Thunder se tak dostalo do samotného závěru.

"Celé cvičení bylo fyzicky i psychicky náročné a české jednotky byly hodnoceny jako nejlépe připravené, a to jak po stránce fyzické, v dovednostech z oblasti speciální tělesné přípravy, tak především v rámci bojových operací," konstatuje podplukovník Karel Sýkora, vedoucí českého pozorovacího týmu. Po celou dobu navíc vojákům ztěžovalo cvičení počasí, především změny teplot, silný déšť a hrozící lavinové nebezpečí. Rakouští pořadatelé vyzdvihli také druhy a schopnost spojení používaného na 102. průzkumném praporu, i úroveň prostějovských spojařů.

"Cvičení prokázalo nutnost takto zaměřených společných mezinárodních cvičení, kde se ladily společné postupy. Ukázala se také řada problémů, kterými je nutné se do budoucna zabývat. První závěry vyplynuly z konference MTI (Mountain Training Iniciative), která proběhla letos v červnu v polské Wroclavi." Na základě nových zkušeností se pracuje také na metodice boje v horském prostředí, a to i ze stránky materiálního vybavení. Pro vojáky 102. praporu bylo samotné cvičení přínosné hlavně pro jedinečnost vysokohorského prostředí – naposledy takto cvičili v Alpách roce 1998, ještě jako prostějovský 115. prapor hloubkového průzkumu.

Zdroje:

Podplukovník Karel Sýkora

Nadrotmistr Tomáš Jandera

Bundesheer.at